Původně jsem vojákem z povolání, teď ale studuji Aplikovanou tělesnou výchovu a sport na univerzitě v Olomouci, pohybuji se mezi dětmi a předpokládám, že i v budoucnu se budu pohybovat v dětském kolektivu. S tím současným, zhruba pětadvaceti třeťáky, pojedu v zimě na školu v přírodě. Doufám a ťukám na dřevo, že tam základy první pomoci nebudu potřebovat. S dětmi ale jeden nikdy neví…

Žádný závažný stav nebo zranění jsem doposud řešit nemusela a věřím, že nikdy ani řešit nebudu. První pomoc jsem poskytovala akorát jednou a “jen” u rozseknuté hlavy. Přiznávám, že jsem si ani při takové banální nehodě nebyla jistá, jestli jednám správně, jestli na ránu skutečně patří čistá utěrka, která byla zrovna po ruce… Absolvování kurzu mi v tomhle dalo jistotu. Už vím, co dělat.

Během kurzu nás instruktoři nezahlcovali zbytečnostmi, vždy jsme šli rovnou k věci. Navíc jsme trénovali i záchranu přímo v bazénu – to žádný jiný kurz nenabízí. Ocenit musím i lektory, kteří neztratili trpělivost u žádného dotazu.